Nářek přírody

Životopis

Říká se, že osud je nevyhnutelný. Možná je to právě tento případ. Kdo ví? Přesto se ve všech zemích Polosféru děsu najdou tací, kteří osudu vzdorují, kteří by se postavili proti čemukoli, aby udělali to, co považují za správné. Někteří z neblaze proslulých temných vládců, takoví jako byl posledním období lord Azalin z Darkonu nebo hrabě Strahd von Zarovich z Barovie. Oba se snažili posunout hranice, uniknout z okovů, které si sami ukuli, oba odmítali přijmout svůj osud. Přesto ne všichni, kdo odmítají přijmout svůj osud, jsou temní vládci. Někteří z nich jsou tak zahaleni tajemstvím a temnotou, že je nemůže nikdo objevit; a takoví, kteří si brzy přejí, aby nebyli.

Pozadí

Mladík, znamý jako Meltos, se narodil v zemi Tepest, ve městě Kellee roku 695. Vyrostl normálně, ale zjistil, že ho vždy fascinovala příroda. Se svým nejlepším přítelem, který se jmenoval Leobe, se jako kluci courali po lesích kolem Kellee, ale nikdy příliš daleko, protože se báli „potvůrek“.Meltos byl hezké dítě, jak fyzicky, tak byl i přirozeně charismatický. Zároveň to byl i tichý kluk, nebyl to vztekloun jako jiné děti jeho věku. Leobe naopak působil, jako by převzal Meltův příděl vzteku, už jako kluk byl vždy vzdorovitý a bouřlivý. I přes tyto rozdíly je láska k lesům mezi nimi vytvořila nerozdělitelné pouto.Když vyrostli v muže, jejich přátelství se prohloubilo. Lesy znali lépe než kdokoli jiný z lidí kolem a začali putovat dále a dále do temné klenby stromů. Nezřídka se setkali s potvůrkami, ale vždy z takových setkání odešli vítězně díky Leobově zručnosti s otcovým dlouhým mečem a Meltovým dovednostem s krátkou holí, kterou si sám vyřezal. Právě v těch dobách začalo Leobovo nepřátelství vůči goblénům; sžíravá nenávist k těmto bytostem, která pramenila z těchto prvních střetnutí, v něm přetrvávala po celý zbytek života. Meltos naproti tomu byl věrný své povaze a bojoval s tichým odhodláním, které Leobe po létech již velmi dobře znal. Mladého lovce jednou naprostro překvapilo, když byl Meltos zraněn gobliním šípem, ale ani nekřičel a ani nedal znát, že je zraněn, dokud svého nepřítele nerozdrtil.Ale tak jak to bývá se vším, oba přátelé se rozešli. Meltos potom potkal Goriona. Gorion byl vysoký, tichý chlapík a Meltos brzy zjistil, že toho mají mnoho společného. Pak po několika týdnech se Gorion Meltovi svěřil - řekl mu o Opatrovnících. Meltos si konečně uvědomil, za čím celý život šel a najednou to bylo tu. Upřímně prosil Goriona, aby mu dovolil přidat se k nim a starší muž mu vyhověl. Meltova první Harmonizace proběhla o rok později v hlubokém lese na severovýchodě Tepestu. A právě tady došlo k dalšímu obratu v jeho životě.Když Meltos dokončil rituál Harmonizace, cítil, jak jeho nitro pohlcuje příval energie ze země Tepestu, naplňoval ho touhou po síle, která tam nikdy nebyla. Po tomto rituálu se Meltos změnil. Byl sebevědomější, jistější a více aktivní. Jeho pasivní přístup k životu byl ten tam. Meltos se vydal pryč, když se snažil dojít souladu s dalšími zeměmi a rozšířit základ své síly. Když však odešel, tepestské Babizny porazily Opatrovníky Tepestu a zničili je až do posledního. Když se Meltos vrátil do rodné země, našel dřívější sídlo Opatrovníků již opuštěné. Známky boje byly patrné, a když našel kostnatou ruku, která ležela zapomenutá na podlaze, instinktivně věděl, že za tímto hrůzným zvěrstvem stojí právě Babizny. Na prsou se mu rozhořel spalující hněv a Meltos se okamžitě vydal k vesnici Kellee. Najít starého přítele Leoba bylo snadné, jelikož z Leoba se stal něco jako poustevník, který žil na okraji vesnice. Leobe byl velmi překvapen, když uviděl Melta, protože když Meltos zmizel a připojil se k Opatrovníkům, každý brzy uvěřil, že byl zabit při jedné ze svých výprav do lesů. Stejně jako byl Leobe šťastný, že vidí Melta, stále ještě odmítal vrazit tu noc do lesů a snažit se najít skryté tepestské Babizny a zničit je. Leobe tu myšlenku zavrhnul jako bláznovství a začal se obávat o kamarádovu příčetnost, kdyby nenechal průchod jeho myšlenkám. Ale než jej mohl Leobe zastavit, jeho kámoš se otočil a prchnul do noci. Meltos celou noc prohledával divočinu a nakonec kdesi v lesích narazil na malou, opuštěnou chatrč. Obezřetně se k ní přiblížil, ale když otevřel dveře, zjistil, že doma nikdo není. Ale jak to uvnitř páchlo! Na vnitřních stěnách byly cákance staré krve, a velký stůl uprostřed hlavního pokoje nenechával na pochybách, k čemu se používal. Na vedlejším stole ležely jakési zakrvácené papíry. Když je se stolu sebral a podíval se na ně, zjistil, že jsou to poznámky psané kýmsi, kdo si říkal „Zhouba Fantoma“, a týkali se postupu jak se stát lichem. Papíry uložil do tobolky na opasku, otočil se k odchodu a čekal jej pohled, který podněcoval jeho neklidné sny po další roky. Před ním na zápraží byly tři staré babizny, s kůží posetou bradavicemi, vráskami a rozpraskanými vředy. Jedna s křivými zuby, které byly příliš dlouhé, aby se jí vešly do pusy, si neustále slintala na černou bradu. Další měla neduživě zelenou kůži a s překvapeným úsměvem na něj zírala pronikavě oranžovýma očima. Poslední z nich byla malá a drobná, zplihlé vlasy, vypoulené rybí oči, z kterých mohl vyčíst jen jediné ? hlad! V pařátu jedné z babizen visela malá holčička, určitě ne více než desetiletá. Naštěstí pro ni nebyla při vědomí a Meltos jen doufal, že v tomto stavu vydrží až do své smrti, ale sám o této naději pochyboval. Meltos se zoufale rozhlížel kolem, objevil vysouvací okno a proskočil jím nedbaje na křik trojice babizen ani na dřevěný okenní rám. Překážku prorazil a vypadnul ven do lesa. Utíkal ještě rychleji než předtím, ale stále byl tak duchaplný, aby za sebou zakrýval stopy, jak ho to naučil Gorion. Hned jak toho byl schopen, uprchnul z Tepestu do Darkonu. Když dorazil do Darkonu, objevil zde jinou odnož Opatrovníků. Tato skupina sídlila na úpatí Pohoří útrap. Vzali ho mezi sebe a Meltos brzy znovu začal postupovat v hierarchii Opatrovníků. Po nocích se však v jeho snech stále přemílaly Babizny a rozervaná těla jeho dřívějších kamarádů. Přesto stále pracoval, cestoval a úzce se seznamoval s dalšími zeměmi.Přibližně ve svých padesáti letech byl Meltos připraven na post Arcidruida. Byl zde však jeden problém - Meltos potřeboval tři Opatrovníky, kteří by jej podpořili a v dobách, kdy byl v jiných zemích si Meltos mezi Opatrovníky vytvořil nepřátele. I když nikdo nemohl zpochybňovat jeho zápal pro věc, neschvalovali jeho radikální a bojovné metody. Když tedy Meltos požádal ostatní, aby mu přísahali poslušnost, našel se jen jeden a i ten byl dosti zdráhavý. Byl to mladý muž jménem Jonathan, který však byl v Řádu již dost dlouho, aby si vydobyl status Druida. Tento výpadek Melta znepokojil, protože během let se mu dařilo a věděl, že musí své povýšení provést rychle. Jinak by ho zpustošil zub času a postupně by sešel. Meltos znovu začal žádat Řád, aby sehnal tři Druidy, kteří by šli za ním a znovu neuspěl. Tentokrát se již nikdo nevykročil, aby ho podpořil. S hněvem Meltos opustil Řád a přísahal, že nechá řád řádem a bude přírodu chránit na vlastní pěst. Když si balil své věci, natrefil na nějaké papíry, na které už úplně zapomněl. Bylo to pojednání o stavu liche, napsané jakousi bytostí zvanou Zhouba Fantoma. Sednul si a pročítal papíry a objevil alternativu ke svému cíli stát se Arcidruidem a uniknout tak zubům času. A znovu se pro něj objevil způsob, jak zničit Babizny, které zdevastovaly jeho původní klan Opatrovníků. Meltovi bylo jedno, že nemrtvé je nepřirozené, chtěl se jím stát jen na krátkou dobu, udělat to, co udělat musel a pak odejít k poslednímu odpočinku. Přinejmenším si to alepoň říkal.Meltos si uvědomil, že se blíží slunovrat. Když by si pospíšil, mohl by provést obřad liche a obřad Harmonizace provést ve stejnou noc! Rozhodnutý naplnit svůj plán se pustil do rychlého sběru různých bylin, smrtelného jedu a co je nejhorší, i krve. S každou obětí svého pustošení se Meltos potápěl hlouběji a hlouběji do tenat zla a temnoty.Prostudoval a shromáždil různé ingredience, které byly uvedeny v poznámkách, až již měl vše, kromě jedné jediné přísady: srdce vnímavého tvora. Meltos mohl přemýšlet jen o jediné osobě, která s ním mluvila po odchodu od Opatrovníků a to byl Jonathan, muž, který ho váhavě podpořil při jeho žádosti o status Arcidruida. V meltově mysli se zrodil hrůzná plán. Jonathana vylákal do lesa během slunovratu a zavraždil ho srpem, který používal od doby, kdy se přidal k Řádu a navždy tím zneuctil tmavou čepel. Potom tento nástroj pošpinil znovu, vyříznul Jonathanovo ještě teplé srdce z hrudi. Hleděl k nebi a začal provádět obřad přeměny na liche a obřad Harmonizace v děsivé kombinaci s rozkladem. Na konci obřadu vypil Lektvar přeměny a jeho svět ztmavnul. Když se Meltos později probudil, uvědomil si, že rituál fungoval! Stal se mocnou bytostí, schopnou spravedlivě potrestat babizny! Netrápilo ho, že má teď kůži jak suchou kůru, která se olupovala kdykoli se náhle pohnul nebo že smrad hnijící vegetace ho provází, ať se pohne kamkoli. Uvažoval teď jen o pomstě. Když se však Meltos dostal k hranici, zjistil, že nemůže přejít do Tepestu! Obřady, které provedl, ho uvázaly v Darkonu tak silně, že jej nemohl opustit a to ani se svými silami Opatrovníka! Tu noc se po lesích roznášela ozvěna jeho řevu, když dával průchod svému běsnění a vzteku. Když se jeho potlačovaný hněv nakonec uvolnil, smířil se se svým osudem. Odložil své jméno a ozdoby z jeho předchozího života. Meltos si nyní nárokoval část Šerolesa a žárlivě jej střežil před každým, kdo by vstoupil na území, které měl vyhrazené pro sebe. Často se musel bránit proti lykantropům, které posílal Galf Kloggin, ale to mu nedělalo problém. Ve vesnicích kolem se nyní šuškalo o novém nebezpečí, kterému neřekli jinak než?..Nářek přírody.

Nářek přírody

Lich Opatrovník 13. úrovně, Neutrálně zlý
Sil: 14
Obr: 11
Odl: 13
Int: 16
Mou: 16
Cha: 15
Body Zkušenosti:12 000
Třída zbroje: 0
Pohyblivost: 6
Úroveň/HD: 13
Zás. body: 53
THAC0: 7
Počet útoků: 1
Zranění: 1k10 (dotek) nebo 1k6 (hůl) nebo 1k4+1 (srp)
Zvláštní útoky: hniloba, kouzla
Zvláštní obrany: kouzla, může být zasažen jedině zbraní +1 lepší
Zvláštní zranitelnost: oheň
Magická odolnost: žádná
Nářek přírody vyhlíží hrozivě. Má lidskou podobu, ale jeho kůže působí odumřele, jako odloupávající se kůra a kde normálně bývají vlasy mu z holé lebky vyrůstají bílé kořeny. Oči mu prosvěcuje zelený ohýnek a ve vzduchu v jeho okolí je zápach hniloby. Je oblečen v roztrhané zelné róbě.

Souboj

Pro ty, kdo na setkání nejsou připraveni, je Nářek přírody proklatě nebezpečný protivník. Jeho dřívější utrpení ho spoutalo se zemí způsobem, o kterém nikdy neměl ani představu; v nemrtvé formě je teď součástí této země. Má všechny schopnosti Opatrovníka na své úrovni kromě toho, že nemá schopnost měnit podobu a nemůže uniknout z Darkonu a k záchraně proti ohni již nemá bonus +2 (na elektřinu se tento bonus však stále vztahuje). Stav nemrtvého ho činí imunním vůči okouzlení a všem dalším kouzlům, které působí na mysl. Na rozdíl od paralyzujícího doteku normálního liche způsobuje dotek Nářku přírody zvláštní formu hniloby. Tato hniloba působí jen na živé nebo kdysi živé věci a nakonec stráví vše co je hnilobou napadené. Neživé objekty musí být úspěšné v záchraně proti magickému ohni každých dvanáct hodin, jinak na ně hniloba bude účinkovat také. Po dvou neúspěšných záchranných hodech i takový objekt hnilobě podlehne. Na živé oběti však rozklad působí delší dobu, a pokud uspějí v záchraně proti jedu, nebude na ně hniloba působit vůbec. Když ale v ověřovacím hodu neuspějí, hniloba propukne a oběť utrpí 2k4 bodů zranění každou hodinu a postupuje od bolestí, praskajících vředů, otevřených boláků až třeba ke ztuhlosti kloubů. Kouzlo vyléčení nemoci u oběti zastaví tuto pohromu, ať se jedná o živý nebo neživý objekt. Nářek přírody se může rozhodnout místo toho i nabít kouzly svou krátkou hůl nebo srp a zaútočit jimi. Nářek přírody si uchovává veškeré schopnosti sesílat kouzla, jaké měl před přeměnou a skutečně stále uctívá a chrání přírodu. Do jeho názoru na přírodu však nepatří žádní lidé apod. a okamžitě se je snaží vyhladit. Díky své nemrtvé podstatě Nářek přírody zjistil, že má vedle přístupu ke standardním sférám kouzel normálního Opatrovníka přístup i ke sféře Nekromancie. Nářek přírody je možné zranit jen magickou zbraní +1 nebo lepší. Pokud je dotyčná zbraň přírodního původu (ze dřeva nebo jiných organických materiálů), pak utrpí pouze poloviční zranění. Na druhou stranu, když se jedná o zbraň, která byla povolena Opatrovníkům (hůl, srp, šipka, oštěp, dýka, prak scimitar nebo obuch), pak utrpí dvojnásobek normálního zranění za předpokladu, že je zbraň dostatečně očarovaná, aby ho vůbec zranila. Když taková zbraň není dostatečně očarovaná, pak způsobuje zranění jen za 1zb při každém úspěšném zásahu. Nářek přírody má i další slabinu: základní čisticí prostředek ? oheň. Ke všem záchranným hodům na ohnivé útoky a na ohni založené útoky má postih -2 a ke každému hodu kostkou ještě další +2 body na zranění. Z tohoto důvodu se zaměřuje nejdříve na to, aby vyřadil z boje protivníky, kteří nesou oheň.Když se jeho počet zb sníží na 0, Nářek přírody je přinucen přejít do formy ducha a uprchne do nejbližšího stromu, zatímco jeho předchozí tělo rychle shnije a rozdrobí se na smrduté zbytky a červy prolezlou zeminu (během dvou kol). Může uniknout jen do stromu vzdáleného do 30 stop od svého těla a strom musí být alespoň 6 stop vysoký. Nářek přírody navíc nemůže ovládnout žádný strom, který byl zapálen. Pokud není v dosahu žádný strom, pak je navždy zničen, protože jeho duše rozptýlí a stráví ji země. Protivníci, když se chtějí liche nadobro zbavit, proto udělají nejlépe, když les kolem zapálí. Jestliže ale je v dosahu správný strom, pak se zde jeho duch zabydlí a strom do jednoho dne odumře. Vězte, že když se Nářek zmocní stromu, převezme na čas jeho imunitu vůči ohni, dokud se znovu nestane lichem (za 1 den). Po uplynutí jednoho dne se Nářek přírody již je schopen pohybovat a jeho skóre schopností jsou shodné s nemrtvým entem (RAVENLOFT Monstrous Compendium I & II). Tato fáze trvá týden, po kterém se jeho tělo jid dostatečně změnilo a podobá se jeho původní tělesné schránce a jeho skóre schopností se dostávají na hodnoty uvedené výše. Vedle výše vyjmenovaných sil má Nářek přírody ještě jednu schopnost, která se podobá schopnosti normálních entů. Může oživovat okolní stromy (do třiceti stop vzdálené), aby mu pomohly. Takový strom má charakteristiku, která se podobá normánímu zlému entovi s HD 9. Současně může tímto způsobem oživit jen dva stromy a každému stormu bude jedno kolo trvat, než se vykoření a bude se moci pohybovat. Tento postup je namáhavý, takže jej Nářek přírody používá jen když je to nutné. Nářek nemůže ovládat nemrtvé v normálním smyslu, ale může ovládat jakéhokoli nemrtvého z rostlinné bytosti nebo takového, kterého zabily rostliny. Když nemrtvý spadá do této kategorie, může ho ovládat normálně, jak to popisuje Van Richten’s Guide to the Lich. Pokud nemáte tento doplněk pravidel k dispozici, berte to tak, že Nářek může ovládat nermtvé jako klerik na 13. úrovni. Nejoblíbenější lichova kouzla jsou uvedena níže, ale v případě potřeby se mohou změnit. Má hlavní přístup ke sférám: Všeobecná, Zvířecí, Elementální, Léčení, Nekromancie, Rostlinná, Času, Ochránců a Cestovatelská. Nářek přírody nikdy nesesílá jiná ohnivá kouzla, než taková, která oheň potlačují.

Preferovaná kouzla (6/6/6/4/2/2)

způsobení lehkých zranění, prokletí, zapletení, zamlžení, hniloba jídla a vody, palice; způsobení mírných zranění, okouzlení osoby nebo zvířete, ochlazení kovu, prachový dábel, zkroucení dřeva, škobrtnutí; vyvolání blesku, způsobení nemoci, rozptýlení magie, ochrana před ohněm, očištění ohněm, obří hmyz, jed; hmyzí pohroma, zab živého; stárnutí bytosti, zeď z ostnů

Poznámka

Některé kouzla byla použita z knih Player’s Handbook, Tome of Magic a Player‘s Option: Spells & Magic. Pokud některé z těchto zdrojů nemáte, nahraďte vhodnými kouzly dle vlastního uvážení.