Gundar z Hunadory

Gundar, bývalý vévoda Gundaraku, nezískal nikdy pověst jemného muže- vlastně byl svými poddanými považován za krutého despotu, za šílence schopného vraždy pro naprostou maličkost. Nyní, po osvobození ze své domény, se stal strašlivou mocí, nechávající za sebou hromady mrtvol, jako by on a jeho banda loupežníků měli v mysli jen jednu věc- pomstu.

Gundar

Význačný nosferatu upír, bojovník 13. úrovně, Chaoticky zlý
Sil: 20
Obr: 19
Odl: 18
Int: 14
Mou: 8
Cha: 12
AC: -1
Pohyblivost: 21
Úroveň/ŽS: 13/8+3
Zás. body: 67
THAC0: 7 nebo 4
Počet útoků: 2 nebo 1
Zranění/Útok: 1d6+8 drápy nebo podle zbraně +8
Zvláštní útoky: Strašidelný pohled, Vysátí odolnosti
Zvláštní obrany: Imunity nemrtvých, zásah jen zbraní +2 a lepší
Magická odolnost: 20%

Vzhled

Gundar je přes šest stop vysoký. Kdysi byl pohledný, avšak dnes jeho tvář připomíná obličej příšery. Má husté obočí, hrubě řezaný nos a černý rozježený knír. Rty a jazyk jsou tmavě červené, jako by byly pokryté krví. Nejnápadnější Gundarův rys jsou jeho ruce, které jsou velké, drsné a mozolnaté, jako by jimi zabíjel nepřátele.Když ještě byl vévodou Gundaraku, nosil uniformu, černé kalhoty, červený kabát s bílou obrubou a ozdobnou stříbrnou šavlí. Dnes při potulkách Jádrem nosí skrytou zbroj a kožený plášť, ačkoli své muže nutí k nošení červených čapek jako uznání jeho velitelské pozice. Nemá s sebou žádné zbraně, avšak bezbranný rozhodně není. Vampír se příliš nestará o hygienu či luxus- krev obětí na oblečení mu nevadí a je schopen nosit stejné, karmínově postříkané šaty navěky.Když se Gundar rozzuří, jeho zjev se dramaticky změní. Nehty se mu prodlouží, až se z nich nakonec stanou drápy, zuby se promění v poslintané tesáky a oči začnou rudě zářit. V tomto stavu vypadá opravdu příšerně a jen málokdo přežil setkání, když byl v této podobě.

Pozadí

Gundar se narodil na vzdáleném světě v provincii Hunadora před 560 lety. Právě tehdy bylo toto území připojeno k impériu Oty III , panovníka, který sám sebe korunoval po zavraždění předchozího vládce.Gundar vyrostl v despotickém režimu, kde bylo vše podřízeno zájmům státu. Když viděl, jak Otovi muži zabili jeho otce a staršího bratra, a když zjistil, co se stalo jeho sestře, začal toužit po tyranově smrti. Ve třinácti se připojil k odporu. Díky nenávisti k nepříteli a obrovské síle začal v hierarchii rebelů rychle postupovat. Vždy vítězil a žádný z jeho protivníků nikdy nepřežil.Po letech bojů se konečně dostal do pevnosti hraběte. Sloužící mu tajně poskytl mapu cesty do hradu. Gundar doufal, že se s pár muži dostane do pevnosti a tyrana zabije. Avšak o svém nepříteli nevěděl všechno. Panovník nebyl člověk, nýbrž nosferatu. Úkol, který na začátku vypadal tak snadný, se stal nesplnitelným - Ota, který o plánu věděl předem, odstranil partyzány bez problémů. Gundara si nechal na konec. Když se k němu vampír blížil, myslel Gundar, že potkal svou smrt. Ale to nebyl Otův záměr. Proměnil Gundara ve vampíra, ve služebníka, který bude svědkem a vykonavatelem jeho příštích plánů. Gundar nebyl schopen bránit se temnotě spjaté s přeměnou, ani se nemohl vzbouřit proti vůli svého nového pána. Pokorně splnil Otův příkaz zradit a rozdrtit odpor, k němuž předtím patřil. Nemohl ani zastavit Otovo řádění v zemi.Uběhla staletí. Otova vláda byla na vrcholu. Zbývající rebelské skupiny byly rozdrceny Otovou a Gundarovou mocí. Ten chtěl utéct, avšak nemohl neuposlechnout Otových rozkazů. S ubývajícími léty jeho lidskost mizela. Pryč bylo vzrušení z boje, potěšení z jídla a pití, paprsky slunce a pochopitelně byla pryč i láska. Gundar se trápil nejvíce kvůli ní, poněvadž jeho život nikdy příležitostmi k romanci nepřetékal. Nyní nenáviděl ty, kdo našli klid a mír, a snažil se je zničit, kdykoli to bylo možné- odtrhoval muže od rodin a nechal je bojovat v bitvách, které neměly šanci na vítězství.Otova tyranie nakonec vyústila ve válku se sousední zemí a všichni muži tak museli rukovat. Armáda bídně vybavených farmářů nemohla zastavit dobře trénované jednotky ze severu a dokonce ani Gundarovi elitní vojáci nic nezmohli . Jeho taktika byla kritizována, někdy i veřejně. Gundar sám na to nemohl reagovat- byl příliš daleko od zdrojů těchto pomluv.
Když nakonec Otova vláda padla, nacházel se Gundar na hranicích Hunadory- stahoval se z boje s nepřátelskou kavalérií. Kdysi v těchto zemích tajně hledal magický kámen známý jako Chorál života. Legendy říkali, že může oživit mrtvého, a tak Gundar doufal, že by mu menhir mohl vrátit skutečný život.Jak se svými jednotkami prchal lesem, dostal na místo nezaznamenané na mapách. Vprostřed palouku stál velký válcovitý, asi mramorový sloup. Když se přiblížil blíž, uslyšel nezřetelný hukot pocházející z kamene, jako kdyby ta věc vibrovala. Usoudil že je to předmět, který hledal. Přes prosby svých vojáků, kteří se báli setkání s nepřítelem, nařídil mágovi vyzkoumat použití sloupu. Po seslání pár kouzel usoudil kouzelník, že pilířem proudí silná magie, nejpravděpodobněji planárního původu. Samozřejmě že tak povrchní průzkum nemohl odhalit dostatek informací, ale Gundar trpělivostí nevynikal a tak přikázal mágovi aktivovat magii kamene. Ten váhal, ale výsledkem byl jen velitelův vztek. Vojáci s děsem sledovali pobledlého kouzelníka připravujícího kouzlo určené k uvolnění sil menhiru.Gundar přistoupil blíž, nechtěl, aby ho minula síla umožňující navrátit mu lidství. Když však mezi vojáky zavládlo nepřirozené ticho, poznal, že se mýlil. Pokusil se odejít- nešlo to. Okolí sloupu ztemnělo. Tváře vojáků zkřivily grimasy děsu, ale ticho nic neporušilo. Poté se temnota rozšířila i na Gundara a jeho jednotku. Když se přes něj převalila vlna tmy, naplnilo se Gundarovo nitro emocemi. Chtíč, nenávist a věci ještě horší zachvátili jeho mysl. Zdálo se mu, že řve tisíce let hrůzou. Pak omdlel.Když opět otevřel oči, byl příval emocí pryč. Sloup nebyl v dohledu- nacházel se neznámo kde. Téměř dvě třetiny skupiny, včetně mága, nebylo možné najít. Vypadalo to, že menhir otevřel dočasnou bránu do jiného světa a přenesl tam Gundara i jeho vojáky. Zdálo se, že žádný jiný efekt neměl. Gundar byl stále nemrtvý.První osadu, na kterou narazil, vyplenil. Od přeživších se dozvěděl, že kráčí po zemi zvané Barovie, které vládne hrabě Strahd von Zarovich. Tento hrabě brzy zareagoval na vyplenění svého města- když nájezdníci opustili osadu, napadla je horda Strahdových zombií. Gundar bojoval se zombíky už dříve, avšak tyto zrůdy byly silnější, než očekával. Nijak netoužil setkat se s jejich stvořitelem. Štěstí mu však nepřálo. Většina vojáků při ústupu do kopců umřela. Byli zabiti při útocích vlků, kostlivců a vampírů.Když už měl bývalý Otův otrok jen pár vojáků, objevil se sám Strahd. Požadoval po upířím bojovníkovi složení zbraní. Méně tvrdohlavý člověk by to patrně udělal, avšak Gundar nikterak netoužil padnout pod nadvládu dalšího upíra. Ať za to mohl strach či vztek, zaútočil s nadlidskou rychlostí na panovníka Baronie. Hrabě sice čekal nějaký odpor, avšak takovýto vývoj událostí nepředpokládal. Gundar do něj vrazil jak dělová koule. Když se Zarovich postavil na nohy, uviděl narušitele svého panství vbíhat do mlh.Ten se s pár svými muži objevil na novém území. Obsadil opuštěný hrad, velmi se podobající Otově pevnosti. Tvrz dostala jméno Hunadora a její majitel se prohlásil za vévodu Gundaraku. Psal se rok 593 Barovijského kalendáře.Gundarovo panování trvající přes sto let mělo formu krutovlády. Přestože odložil uniformu a oblékal se jako šlechtic, byl brzy znám jako prchlivý šílenec. Všechna zvěrstva, která měl na svědomí Ota, nebyla nic proti tyranii, která padla na lid Gundaraku. Vévoda po čase zjistil, že mu byly Chorálem života navráceny některé lidské emoce. Znovu mohl cítit vztek a strach, pocity, na které skoro nepamatoval. Trpěl hladem a žízní, které nemohl ukojit žádný pokrm či nápoj. Jen krev. Objevil též chtíč a stal se tak otcem několika dětí. Jedné z jeho otrokyň se narodila dvojčata, chlapec a dívka. Nevěnoval jim pražádnou pozornost. Vampíři krev v jejich žilách z nich pomalu dělala šílence. Medraut zabil při nedůležité hádce svou sestru Gewennu. Stal se talentovaným, avšak mentálně nestabilním čarodějem. Gundar a Medraut sebou navzájem pohrdali. Vévoda využíval čarodějovu moc, ale též se jí bál. Nakonec na svého syna najal vrahy, ale žádný z nich neuspěl. Když nakonec Medraut zemřel čepelí lorda Sotha, Gundarovi se ulevilo.Cena za Gundarovy navrátivší se emoce se neprojevila přímo. Vládce Gundaraku si ovšem povšiml, že „dobré“ vlastnosti (např. láska), se nikdy neobjevily. O několik desetiletí po příchodu do Ravenloftu objevil cenu za požitky- stárnutí. Nebylo rychlé -1 rok za deset let živých. Avšak strach nelze překonat. Najímal nejinteligentnější lidi ze své říše, aby od něj odvrátili ortel smrti.Jedním z nich byl Daclaud Heinfroth, doktor studující mentální poruchy. Při jednom ze svých temných experimentů na Gundarových otrocích se mu stala nezávidění hodná věc. Přeměnil se v neobvyklého vampíra, krmícího se míšní tekutinou. Dr. Dominiani, jak si začal říkat, byl chytřejší a mazanější než Gundar, a snadno se osvobodil od mentální nadvlády vampíra se slabou vůlí, který ho chtěl ovládnout. Snažil se získat jak Gundarovu důvěru, tak způsob, jak zabít vévodu a ovládnout jeho zemi.Uspěl roku 736. Několik hrdinů se s cílem zabít Gundaraka vplížilo do hradu. Ten o jejich příchodu věděl a chtěl je potrestat za zmaření svého plánu na ovládnutí sousední domény Kartakassu. Plán byl jednoduchý. Hrdinové se pokusí vylákat panovníka na světlo- a ten se nechá. Myslel si, že ho Heinfroth osvobodí ve chvíli, kdy vrahové nebudou moci utéct. Když však přišel čas boje s hrdiny, Heinfroth nezatáhl závěsy, jenž byly roztaženy pro polapení Gundara, a ten se, paralyzován slunečními paprsky, nemohl bránit. Dřevěný kolík propíchl jeho srdce a v okamžiku se jeho maso rozložilo na zkostnatělou slupku. Heinfroth pak dobrodruhy zabil a jejich ostatky a věci (mezi nimiž byl kolík s Gundarovýmy žebry) skončily v nejhlubších sklepeních hradu. Dr. Dominiani poté zjistil, že se stal novým temným pánem Gundaraku, a zemi tak po čtyři následující léta vládl apatický, nikdy nekorunovaný panovník.Heinfrothova vláda skončila roku 740 Velkou konjukcí. Doména se zhroutila a barovijští vojáci obsadili půlku vévodova území včetně Dominianiho léčebny. Heinfroth opustil svou pevnost a prchl do Mlh, aby nakonec dostal svou vlastní zemi.Roku 748 Invidianští rebelové bojující proti zlému dukkarovi, Malocchiovi Aderrerovi, objevili zbytek Gundarovy kostry a prodali ho kočovným cirkusákům. Kostlivec byl jednou z největších atrakcí, dokud dva skeptičtí diváci nevyndali kolík. Gundar okamžitě oživl, zabil skeptiky a uprchl.

Současná situace

Gundar nyní po celém jádře hledá Daclauda Heinfrotha, provázen tou nejhorší bandou banditů, jakou mohl sehnat. Stále stárne, ale hledání léku pro něj má menší prioritu než pomsta.Chtěl by znovu ovládnout svou zemi, nyní zabranou Strahdem a Malocchiem, ale strach z uvěznění mu nedovolí aktivní účast na vzpouře proti dukkarovi. Z téhož důvodu nerozbil svůj hlavní stan ve hradě Hunadora, ale v bývalém panství Dr. Dominianiho. Doufá též, že zde najde Heinfrothovu stopu. Doteď byl neúspěšný, ale odhalení pravdy je jen otázka času. Zatím tedy vede svou bandu jen na malé nájezdy do sousedních zemí- Baronie, Sithicusu a Kartakassu. Většina z jeho zločinů padá na hlavu Gundaranských rebelů.Gundar je ochotný spolupracovat s kýmkoli, kdo mu pomůže dopadnout Dominianiho. Na svou stranu už skoro dostal démona Inajiru, který patří mezi největší nepřátele Strada. Inajira zvažuje, zda mu bude aliance s Gundarem prospěšná. Bývalý vévoda chtěl též získat podporu Harkona Lurkase, proti kterému Dominiani též intrikoval, ale bardův odpor k vampírům jednání zhatil.

Osobnost

Gundar je ovládán vztekem- stal se divokým berserkem hledajícím odplatu. Vše, co stojí mezi ním a Heinfrotovou smrtí, bude zničeno. Na druhou stranu se bojí smrti. Měl by být nesmrtelný, a tak je pro něj stárnutí nesnesitelné.Kdo mu s tímto problémem pomůže, může čekat vampírovu neskonalou vděčnost. Avšak každý, kdo s ním má něco společného, by měl být opatrný. Gundar nevěří nikomu. Čeká zradu při každé příležitosti a členové jeho bandy, které podezříval z neloajality, neskončili dobře.

Souboj

Gundar má všechny schopnosti nosferatu. Též je výborný bojovník. Nejlépe patrně ovládá středně velké čepele, například šavle. Zbraně ale příliš nepoužívá, v boji mu díky velké síle a vysávání odolnosti stačí holé ruce. Jestli byly oba jeho útoky v kole úspěšné, sevřel (chytil) protivníka. Každé následující kolo dá automaticky zranění a též vysaje 1 bod odolnosti. Pro osvobození si oběť musí hodit na zvedání bran. Ve vzácných případek, kdy bojuje zbraněmi, dostává díky síle bonus ke zranění (+8).Gundar se v hierarchii vampírů počítá jako eminence; žije déle, než Strahd. Nemá tak silnou vůli jako hrabě, ale ostatní výhody jsou podle pravidel. Sluneční světlo ho nemůže zranit ani zabít, avšak bolí ho a paralyzuje. Nehybnost nastává, když je paprskům nastaveno 50 a víc % těla (jestli uspěje v hodu na paralýzu, může se před znehybněním jedno kolo hýbat).Regeneruje 4 životy za kolo a je nezranitelný zbraněmi +1 a horšími. Může okouzlit lidi pohledem, ale žádné bonusy za věk se mu nepřipočítávají. Očima též může způsobit účinky podobné kouzlu strach. Kdo se mu při použití této schopnosti podívá do očí, musí hodit na strach nebo utrpět efekty kouzla. Gundar je odvratitelný jako normální upír, ale uplatňuje se penalizace +3.Když si přeje, může propadnout berserkovskému běsnění. V zuřivosti nikdy neustupuje. Získává +2 na všechny útoky, zranění a záchranné hody. Též nemůže být odvrácen, avšak slunce na něj má stále stejný vliv.Gundar může být zabit, ale nikoli zničen, pokud budou jeho ostatky uloženy v Gundaranské půdě. V ostatních případech ho jeho nohsledi oživí.